Karel Hynek Mácha si vedl deník, v němž podrobně popisoval svoje, mnohdy výstřední, sexuální praktiky

„Byl pozdní večer – první máj, večerní máj – byl lásky čas…“ začíná Máchova proslulá báseň. Tento romantický básník je v očích lidí považován za prototyp milovníka, romantika i hluboce citově založeného muže. Básnický um se mu upřít nedá, jen málokdo měl cit pro psaní jako on. Na druhou stranu měl i svou temnější stránku, o tom by mohla jeho snoubenka Lori dlouze vyprávět. Jeho osobnost byla skutečně složitá. Právem se mohl řadit mezi básníky romantismu, tuto skutečnost dotáhl až k vrcholu. Začal si psát šifrované deníky, ve kterých popisoval svoje, mnohdy výstřední, sexuální praktiky.

Za vším hledej Lori

Mnozí si při vyslovení Máchova jména vzpomenou i na jeho snoubenku Eleaonoru „Lori“ Šomkovou. Sedmnáctiletá dívka milovala divadlo a vlastně díky němu se i s Máchou seznámila. Tento tajemný básník jí rázem učaroval. Postupně spěli k tomu, aby dodnes patřili mezi jeden z nejprobíranějších párů naší kultury. Mladá Lori se však od rozporuplného básníka nedočkala pouhých slov lásky. Mácha byl despotický, náladový a dívka se mu musela ve všem podřizovat. Dokonce i bez svazku manželského byla nucena k sexuálnímu životu. A právě tuto stránku jejich soužití zachytil ve svém tajném deníku.

Mácha řídil všechno

Jejich vztah rozhodně nebyl rovnocenný. Mácha řídil celý Lorin život a mnohdy ji v lecčems omezoval a nerozpakoval se zakazovat jí stýkat se s přítelkyněmi. Neváhal nevinnou dívkou vystavit svým choutkám a bylo jedno, kde se zrovna nacházeli. V roce 1835 v deníku napsal: „Doma jsem ji svlékl ze šatů, vyzvedl jí sukně a díval se na ni popředu, po straně a pozadu. Líbal stehna a tak dále. Potom jsme stáli u sebe. Seděla mi nahou prdelí na klíně.“

Kolikrát se vyjádřil, jak miluje její nahotu. Často také využíval svoji nadřazenost a manipulativního chování, aby dosáhl svého. „Vzadu jsem ji fikal. Nechtěla dlouho, ale když jsem se stavěl mrzutý, šla přece. Bála se, že chci hluboko.“ 

Stručně, ale výstižně

Mácha neměl problém být vulgární a často využíval opravdu výmluvná slova. Nepouštěl se však do rozsáhlých literních popisů. Jeho záznamy často připomínaly nákupní seznam – uváděl kde svou Lori „fikal“ a kolikrát. Básník v sobě měl určitou dávku sadismu.

„19. září – Hned časně ráno (onanie), uvečer (pozadu), 23. září – ráno (onanie),  25. září – (pozadu), 26. září – (pozadu), 27. září – Uvečer (jsem ji pical dvakrát po sobě, podruhé na stolicích u okna)“

Mnohdy nedbal na Loriny pocity, a přestože se mu vzpírala, Mácha si prosadil svou. Neměla to s ním vůbec jednoduché.  „Z domova jsem šel teprv zas s Lori domů do Truhlářské ulice. Tam jsem ji pical u okna na stolicích. Křičela, abych přestal. ,To bolí! Jesuskotte.' Když jsem se ptal, proč, odpověděla: „Dostal ses hlouběji než obvykle.“ Potom šla na obkročmo a já jsem jí držel šaty.“

Přestože byl velký žárlivec a běda, jestli se Lori bavila nebo stýkala s někým jiným, sám neměl problém prohánět i jiné sukně. V deníku je popisováno, jak Mácha „lezl za holkama“ nebo jak je „pical“ a „fikal“  nebo „onanoval“.

Záhadu odhalil Jakub Arbes

Rozluštit Máchovu šifru se poprvé povedlo Jakubu Arbesovi v roce 1884. V tehdejší době, v níž se hledělo na mravopočestnost, však nepřicházelo v úvahu pornografické zápisky vydat. Během let se Mácha stal národním básníkem a nebylo možné, aby se narušil dojem, který kolem jeho zidealizované osobnosti panoval. Znění jeho deníků si nakonec veřejnost mohla přečíst až v roce 1993. Psali jsme také: Zakázaná láska Alžběty I. Královna toužila po velké lásce, ale nikdy se neprovdala. Jeden muž ale zasáhl její srdce

Autorský článek, další zdroj: dotyk.cz, knizni-dira.cz