Když chcete někoho poznat, zahrajte si s ním hru, která prozradí jeho povahu
Pomocí společenských her se můžeme naučit mnoho prospěšného. Mimo jiné i důležitý fakt, že vše se mění a i zdánlivě bezvýchodná situace se může nakonec obrátit v náš prospěch. Pomocí společenských her se člověk naučí velkorysosti, když pomáhá k výhře slabšímu soupeři, trpělivosti, taktice, ale také sblížení a radosti.
Společné hraní je pro děti nezbytné
Deskové hry obvykle hrajeme kvůli dětem. „Hry mají pro děti v každém věku jiný význam. Pro ty předškolní jsou hlavně zábavnou cestou, jak se naučit dodržovat pravidla, vyrovnávat se s prohrou nebo myslet kreativně, rozvíjejí schopnosti soustředění, sebeovládání nebo umění řešit problémy,“ říká Václav Mertin z Katedry psychologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Za klíčový přínos tradičních her, které dítě hraje s rodiči, sourozenci nebo vrstevníky, pokládá to, že vedle samotného požitku ze hry dochází k rozvoji sociálních vztahů – v řadě her jsou spojenci – a posilování soudržnosti rodiny. Při hraní týmových deskových her vzniká také prostor pro navázání důvěrnějšího vztahu.
„Čestně vedená hra vytváří nejen v dítěti správnou rovnováhu mezi zdravou soutěživostí a přílišnou touhou po vítězství. Stolní hry nás učí disciplíně, dodržování určitých pravidel, umění prohrávat a vždy dohrát až do konce, což je skvělou průpravou do života,“ doplňuje Jana Havířová.
Hraní prozradí vaši povahu
Během stolních her dochází také k procvičování postřehu, pozornosti, hlubokému soustředění, samostatnosti i k projevu lidské povahy. „Můžeme zjistit, kdo rád riskuje, kdo je pesimista, kdo je nervózní a netrpělivý a kdo je realista. Hra je výsekem našeho života, při hře se chováme stejně jako v reálném životě. Je dobré si svých soupeřů všímat, protože se tak o nich můžeme mnohé dozvědět,“ vysvětluje Jana Havířová.
Většina her navíc rozvíjí některou stránku lidské osobnosti a v tom tkví jejich hlavní smysl. Na každé hře je nejdůležitější její forma, ne výsledek hry. Kdyby to bylo naopak, byly by jediným druhem her v dějinách jen hry hazardní, u nichž je nezpochybnitelně důležitý pouze výsledek. Ve všech intelektuálních hrách i v mnoha deskových hrách výsledek hry, i když je samozřejmě důležitý, nerozhoduje ani o hodnotě hry, ani o její životnosti, úspěchu či vývoji. Prvek náhody a prvek hazardu s vlastním štěstím, to zůstalo stavebním kamenem většiny her až dodnes. Deskové hry přece nejčastěji spočívají v minimalizaci vlastní smůly a využívání vlastního štěstí podle pravidel proti ostatním hráčům.
Na počítači to není ono
Pohyb ve virtuálním světě proti virtuálnímu soupeři nevytváří plnohodnotnou komunikaci. I při společném hraní digitálních her se projevuje určitý odstup vůči spoluhráči, protože, i když jsou spolu, pozorují obrazovku. Sociální interakce je ochuzena o spoustu nonverbálních projevů, komunikace mezi hráči je výrazně omezena. Není nutné dětem digitální svět zakazovat, ale dávat mu hranice.
Počítačové hry jsou bohužel mnohem více chytlavé, a proto dokáží dítě zcela pohltit. Návykovost digitálního světa je již dlouhodobě potvrzena odborníky. „V psychologii tomu říkáme supernormální podnět. Takovému impulzu připisujeme větší důležitost, než ve skutečnosti má, právě proto, že je pro nás na první pohled zajímavější, dodává psycholog Jeroným Klimeš.
V reálu to znamená, že když před dítě postavíte zákusek a zeleninový salát a dáte mu vybrat, pochopitelně zvolí zákusek, protože ho mnohem více láká. Přitom by mu zdravotně prospěla spíš zelenina. A to stejné platí i pro dospělé. Je tedy na nás, jak moc podléháme pokušením. A zda si přejeme žít plnohodnotně. Hraní her pomáhá zlepšovat život i rozvíjet vztahy. Jak dále zlepšit partnerský vztah, jsme psali zde.
