Strastiplný osud tajemné krásky Boženy Němcové: Neměla v životě moc štěstí, za to měla hodně milenců

Tajemný původ

Strastiplný osud Boženy Němcové, rozené Panklové, se začal psát 4. února 1820 ve Vídni. Tak se alespoň oficiálně uvádí. Její příchod na svět je totiž zahalen rouškou tajemství a dodnes není zcela jasné, zdali se opravdu jedná o skutečný rok jejího narození.

Dívka vyrůstala v chudých poměrech. Její otec byl panský kočí a matka pracovala jako pradlena na ratibořickém zámku kněžny Zaháňské. A právě s touto ženou je Božena často spojována. Neustále se objevují názory, že byla její nemanželskou dcerou. Spekulace potvrzuje i skutečnost, že byla kněžně opravdu podobná. Bohatá šlechtična se navíc o osud mladé dívky až podezřele zajímala, byť se snažila držet v povzdálí. Zvláštní vztahy byly i v samotné rodině Panklových. Údajná biologická matka jí příliš v lásce neměla a zdálo se, jako by jí byla Božena přítěží.

Navzdory podivnému dětství zažila Božena i krásné roky. Bylo to v době, kdy se za rodinou přistěhovala babička Marie Magdaléna Novotná, s níž dívka zažívala šťastné období. Právě ona Boženu silně ovlivnila a v pozdějších letech ji inspirovala při tvorbě.

Nešťastné manželství

Jak bylo na tehdejší dobu zvykem, dívka o své budoucnosti nemohla příliš rozhodovat. Na naléhání matky se Božena v sedmnácti letech vdala za Josefa Němce, který byl téměř dvakrát tak starý jako ona. Přestože mu byla vděčná, že si ji vzal i bez věna, začalo tím jedno z nejnešťastnějších období jejího života.

Otázkou však je, zdali někdo netahal za nitky. Její matka vyjadřovala až přílišnou touhu dostat ji z domu a na mladou Boženu byl ze všech stran vyvíjen silný nátlak. Navíc se čím dál více podobala kněžně Zaháňské, která jí jako svatební dar věnovala dva páry stříbrných náušnic. Přestože byla kněžna štědrá a starostlivá, nebylo obvyklé, aby poddaným věnovala takový dar. Božena se tak mohla znovu stát obětí svého původu – matka se chtěla zbavit nevlastního nemilovaného dítěte, kněžna chtěla zamezit odhalení svého mimomanželského selhání.

I napříč nesnázím, které jí přichystali jiní, byl sňatkem s Němcem výhodný. Zastával významný post jako komisař finanční stráže a k tomu byl přesvědčeným vlastencem. Rodina se kvůli tomu často stěhovala a Božena tak byla nucena se neustále podvolovat manželovi. Z jejich svazku nakonec vzešly čtyři děti.

V jednom dopise své sestře Adéle napsala o svém nešťastném manželství: „Vdala jsem se jednak z vlastního nerozumu, jednak z dobře míněného přemlouvání matčina a Němcova. Jak krásným, jak nádherným představovala jsem si žití po boku milovaného muže, leč ten život mně určen nebyl. Zbyla mi jediná vášeň – láska k mým dětem, pro tu jsem trpěla výsměchy, všechny sprostoty, pro tu obětovala jsem i otroctví.“

Jejich svazek byl plný hádek i usmiřování. Němec dokonce neváhal svou ženu bít. Jednou to zašlo tak daleko, že musela životem zkoušená žena vyhledat pomoc u policie. Ti dva si nedokázali porozumět, proto Božena hledala útěchu v náručí milenců.

Touha po lásce

Božena byla krásná žena. Neříkali to o ní, jen muži, ale také ženy. Karolína Světlá popsala autorku následovně: „Nevím, v čem spočívalo její hlavní kouzlo, zda-li ve skvělých barvách neb ve výrazu tváře, nevím, - ale jisto jest, že byla okouzlující, úchvatná.“

U svých milenců se snažila najít to, co jí manžel nedokázal dát – pravou lásku. Přestože však její postelí prošlo nespočet mužů, nikdy nenalezla svoji spřízněnou duši. Nicméně snažila se vybírat si milence, kteří ji dokázali okouzlit především intelektuálně. O přesném počtu milenců se neví, ale společností byla ve své době nazývána jako „rozhoďnožka“.

Básník, který ji opustil

První z mužů, kteří jí silně ovlivnili, byl básník Václav Bolemír Nebeský. Na jeho popud začala psát a díky němu vyšla její první báseň v časopise Květy. Božena se do něj zamilovala a byla ochotná opustit manžela. Nebeský však zvolil jinou cestu – odešel studovat do Vídně, což jí zlomilo srdce. Ze zklamání se vzpamatovávala dlouho, přesto spolu po většinu života udržovali korespondenci.

Byla pouhou kořistí

Její druhou láskou byl Jan Evangelista Helcelet brněnský lékař, vlastenec a novinář. Ačkoliv byl ženatý, k erotice se stavěl opravdu volně. Neváhal krásnou Boženu svést, a přestože se do něj opravdu zamilovala, on její city nikdy neopětoval. Dokonce neváhal o podrobnostech jejich vztahu mluvit veřejně. Ponížená Božena znovu zůstala opuštěná.

Harmonický vztah nevydržel

Souznění našla až ve vztahu s Vilémem Dušanem Lamblem, rodinným lékařem. Stal se jejím blízkým přítelem i milencem. Přestože se zdálo, že konečně našla štěstí, ani tomuto vztahu nebylo přáno. Po tom, co zemřel její syn na tuberkulózu, se Lambl stáhl do ústranní.

Ani mladší muž nebyl jejím osudovým

Posledním významným mužem v jejím životě byl Hanuš Jurenka, o jedenáct let mladší student medicíny. Tehdy bydlel ve stejném domě jako Božena. Jejich vztahu však zabránili Jurenkovi rodiče, kteří ho po ukončení studií poslali do Polska. Po návratu se k Němcové už nehlásil. Přesto dvě ze svých dcer pojmenoval Božena. Jeho první dcera, která krátce po narození zemřela, se jmenovala Božena a druhou dceru pojmenovali manželé Jurenkovi také Božena.

Přestože prošla nejedním zklamáním, každý z mužů, do kterého se zamilovala, pro ni představoval zosobněný ideál lásky. V jednom z dopisů manželovi napsala: „Moje srdce bažilo býti velmi milováno, mně bylo zapotřebí lásky jako květině rosy - ale darmo jsem hledala takovou, jakou jsem já cítila.“ Psali jsme také: Manželka Jana Lucemburského nahradila nešťastnou Elišku Přemyslovnu a jako první přežila císařský řez

Autorský článek, další zdroje: prozeny.cz