Léto pod stanem u řeky a jídlo z konzervy. Na prázdniny za socialismu přesto rádi vzpomínáme

Ostatní 13. srpna 2020 | 23:17 — Klára Sanders
Nikdo nečekal, že se něco podobného bude opakovat. Léto pod stanem a jídlo z konzervy. I tak by se dala popsat letošní dovolená spousty lidí v Čechách. Koronavirová krize nás v mnohém vrátila v čase.
Dalších 6 fotografií v galerii
Návrat ke kempování má něco do sebe / Aleksandr Neplokhov/Pexels

Nedostatek financí a zavřené hranice mnohých států nebo nesplnitelné podmínky pro vycestování. Podívejte se s námi zpátky do minulosti. 

V době normalizace a budování socialismu prostí Čechoslováci do exotických zemí nejezdili. Důvodem byly většinou finance a také prostý fakt, že vůbec nebyla možnost cestovat do řady zemí zejména na západ od nás. Přesto si ale i lidé v té době dovolenou a dny volna užít uměli. A my bysme si z nich v dnešní době měli vzít příklad. 

Řada pamětníků vzpomíná na chvíle strávené pod stanem u Sázavy nebo u Berounky, protože nádherná příroda (nejen) v těchto lokalitách lákala trampy už za první republiky. Nelišila se proto ani léta sedmdesátá a osmdesátá. Oproti dnešním lidem vyjíždějícím pod stany byli však tehdejší táborníci mnohem skromnější.

Stany byly těžké, spacáky málokdy takové, aby ochránily před chladnými nocemi. Většinou – pokud nejela rodina, se cestovalo jen s malým stanem.

Luxus zvaný obytný přívěs 

Nejmenovanou „šlechtou“ v kempech byli lidé, co si mohli dovolit obytný přívěs, ve kterém trávili dny volna. K němu neodmyslitelně patřila kempingová sedací souprava z hliníku, doplněná textilem. Nesměla chybět ani jídelní, většinou umělohmotná souprava, která se skládala z různých kelímků, hrníčků, tácků a nádob. Posloužila k servírování i složitějších jídel. A nutno dodat, že většina z nich se připravovala na ohni nebo různých přenosných vařičích vlastními silami.

Pomáhala Vitana, co „vařila za nás“, i různé konzervy. Zdatnější kuchaři a kuchařky, zvládali uvařit v takových polních podmínkách často oběd i o dvou chodech, k nejčastějšímu guláši dokázali připravit i vlastní knedlíky.

Do restaurací se chodilo sice také, ale zdaleka to nebylo dostupné denně všem. Díky vlastní přípravě jídel ale rodiny mohly strávit v kempech někdy i celé prázdniny.

Každé pondělí odjížděli tátové vydělávat peníze

Takoví táborníci si vozili z domova i peřiny, aby se jim spalo jako v bavlnce. Otcové v pondělí ráno odjížděli do práce a na víkend se vraceli. Maminky, pokud nepracovaly a byly třeba na mateřské, zvládaly celkem husarské kousky. Dětské plínky – papírové opravdu nebyly - praly v potoce a sušily je nad ohněm. Ty nejšikovnější pak v kotlíku uvařily dětem v týdnu sem tam i ovocné knedlíky a tátům k jejich příjezdu na konci týdne obalily a usmažily řízky.

Večery se trávily společným povídáním a vyprávěním, hrály se karty nebo Člověče, nezlob se. A sedělo se u ohně, hrálo se na kytaru a zpívalo. Kdo neznal slova písniček, většinou si je mohl následující dny opsat ze speciálních zápisníků dalších táborníků. Bylo totiž téměř samozřejmé, že si do zápisníků i po dobu několika let lidé zapisovali texty a akordy různých táborových a trampských písniček, doplňovali je kresbami či nálepkami.

Chataři a chalupáři

Byli i tací, kdo si časem splnili sen a pořídili si chatu či chalupu. Přece jen to bylo lepší, než být ve stanu. Navíc se na chatách a chalupách dalo dokázat, že jsme skutečně národem kutilů, který si uměl téměř se vším poradit. A že to nebylo jednoduché, protože se v obchodech nedalo vše koupit, to si určitě ti starší z nás pamatují. Chaty bývaly a dodnes jsou většinou poblíž lesa a rybníků, takže umožňovaly majitelům trávit volný čas u vody a sbírat různé lesní plody. Ty se ideálně rovnou zpracovávaly.

Kdo nemá z té doby vlastní vzpomínky, určitě mu je představí názorně starší české filmy: třeba Na samotě u lesa, Slavnosti sněženek nebo seriál Chalupáři.

Jen někdo se dostal k moři 

Dovolenou u moře si nemohl dovolit každý a pokud ano, jezdívalo se jen do zemí socialistického tábora. Tedy do Bulharska, Rumunska nebo do Německa. Kdo pracoval ve velkém podniku, měl naději na pobyt u moře vyšší. Takové firmy navíc prostřednictvím odborů – tehdy měly zkratku ROH (revoluční odborové hnutí) – mívaly i u moře malé chatky. Ubytování v nich bylo levné, z velké části dotované, takže dovolená se všemi radovánkami tak bývala pro celou rodinu příjemná a bezstarostná.

A protože neexistovaly v té době mobilní telefony. Dovolenkáři si nezapomenutelné chvíle zachycovali na fotografie a diapozitivy. A ty pak ukazovali návštěvám, které k nim zavítaly během roku. Běžné bylo posílat také z míst, která se navštívila, pohlednice. Psali jsme také: Maminky se opět vracejí k látkovým plenkám. Málokterá ale ví, jak je prát a jak o ně pečovat

Komentáře
Reklama
Reklama

Mohlo by vás zajímat

Poznejte božské místo v Evropě, na které turisté zapomínají

Poznejte božské místo v Evropě, na které turisté...

Nejkrásnější pláže Evropy, na kterých byste letos neměli...

Fascinující místo, které stvořil sám Bůh. Tady dostanete...

Skvělý tip pro ty, kterým je na sjezdovkách příliš těsno

Nejoblíbenější zimní destinace v době covidové. Češi...

Místa, která vás svou nedotčenou přírodou doslova...

Zavřít reklamu