Proč jsou staří lidé nepříjemně cítit a jak je možné svůj pach ovlivnit
Vůně a pachy nás ovlivňují denně
Čich je podle odborníků náš evolučně nejstarší smysl. Vyvinutý byl už v době, kdy lidé kolem třiceti už byli staří a reprodukčně nevhodní. Pach staroby je většině mladých lidí nepříjemný, proto také třicátníci už nebyli přitažliví pro založení rodiny.
„Lidé, podobně jako zvířata, pomocí čichu a tělesného pachu získávali informace o věku, zdraví, nemoci, což bylo důležité například při volbě vhodnosti či nevhodnosti sexuálního partnera,“ připomíná etolog Dustin Penn s tím, že v tomto ohledu mohlo být „stáří“ příznakem schopnosti dlouho a úspěšně přežít a tudíž i příslibem „dobrých genů“. Podobně je tomu s lidským podvědomým chováním pod vlivem feromonů či s bezprostředním uplatňováním čichu při výběru partnera i v současnosti.
Smrdí víc senioři nebo malé děti?
Studie vědeckého pracovníka Johana Lundströma z Institutu Karolinska Institutet ve Stockholmu prokázala, že za změnami tělesného pachu stojí molekula 2-nonenal. Vědce ale překvapilo, když pak při pokusech lidé sice přirovnávali pach seniorů k zatuchlé vodě či sklepení, současně ale uváděli, že více než tento pach je jim nepříjemný pak malých dětí. Zřejmě i tady hraje roli evoluce. Pach malých dětí je obvykle příjemný zejména jejich rodičům, avšak ostatním ne. Mohou tak být chráněny před cizinci.
Vědci také v testu vzorků podle pohlaví zjistili, že vůně mužů mladého a středního věku je nejintenzivnější a často nejvíce nepříjemná. Naopak zápach starších mužů hodnotili jako o něco příjemnější než u starších žen. Za změnu vůně může podle výzkumu pokles hladiny testosteronu.
Mozek věří tomu, co vidí
Lidé jsou svým smyslovým založením především „zrakoví tvorové“. Lidský čich je oproti ostatním živočichům velmi slabý. Mnohem více lidský mozek důvěřuje zrakovým vjemům. Proto také „jíme očima“ nebo se necháme zmást optickými klamy. Podle Lundströma pak když vidíme starého člověka, jeho pach cítíme i ve chvíli, kdy není tak intenzivní. Případně když cítíme pach miminka, ale nevidíme ho, smrdí nám. Když cítíme pach miminka, které vidíme či dokonce držíme v náručí, obvykle nám voní. Roztomilost mláďat nám dává na nepříjemný pach zapomenout. A naopak ošklivé věci, i když třeba voní, pociťujeme nepříjemně.
Strach z přirozenosti
Moderní lidé se všemožně snaží zakrýt, že by mohli být částečně i „zvířaty.“ Oblékají se, holí se, voní se, malují se… Velmi patrné je to např. v Japonsku, kde jsou potlačovány i běžné pudy či emoce. Charakteristický zápach stáří nazývají Japonci „Kareisha“ a je všeobecně považován za silně odpudivý a společensky nepřijatelný. Tento pach nemá nic společného s pravidelnou hygienou, ale jde o přirozený proces zrání lidského těla. Je ale prokázáno, že kdo se zdravě stravuje, zdaleka není cítit tak jako ten, kdo má organismus zanesený škodlivými látkami z polotovarů, fast-foodů apod. K přirozeně příjemné vůni tedy stačí zdravá životospráva. O tom, jak moc nás vůně ovlivňují, jsme psali zde.
