Blíží se magický den. Co všechno o něm víme?
Zvláštní den a ještě zvláštnější noc již po tisíce let. Její původ je nutno hledat u Keltů. Právě v tento den končil jeden keltský rok a začínal další.
V pohanských tradicích se oslavují božstva z „jiného světa" - obětní bohové, kteří v tento den umírají a čekají na své znovuzrození. Pro Kelty začínal prvním listopadem nový rok a příchod zimy. V předvečer této změny - tj. 31. října - podle bájí vycházeli duchové nebožtíků z hrobů. Aby se jim Keltové ubránili, nosili masky a převleky. Zároveň uhasili ohně, aby jejich domovy zůstaly utajeny. Jak praví staré pověsti, je to noc, kdy se prolínají dva světy. Ten náš hmotný a ten druhý nehmotný, který ne každý vnímá. V této době, v tento čas, je rozhraní mezi nimi prý nejtenčí.
Památka zesnulých - Dušičky, jak je známe dnes, navazují na první listopadový den, na nějž podle církevní tradice v liturgickém kalendáři připadá svátek Všech svatých. Tento den lidé navštěvují hřbitovy, aby zavzpomínali na své pozůstalé. Na hroby pokládají květiny a věnce a zapalují svíčky. Den je vzpomínkou na ty, kteří už nejsou mezi námi.
Věřící křesťan na hrob jako místo „konce života" pokládá živé květy jako projev své víry, jako „protest" proti názoru, že tady je konec života. Stejným znamením a vyznáním víry jsou i rozsvěcované svíce. Znamenají: věřím v život věčný. Na hřbitovech se v tento čas zastaví i ti, kteří mají k bohu daleko.
Dušičky slaví valná většina států, ovšem každý po svém. Zatímco ve střední Evropě mají svátky klidný a spíše rozjímavý průběh, v anglosaských zemích a především v Americe se evropský svátek přeměnil na Halloween. Název je odvozen od "All Hallow Even", tedy "předvečera Všech svatých".
Období dušiček je příležitost k tomu, aby se lidé zastavili a zamysleli se nad vším, co se smrtí souvisí. Dušičky by neměly být jen o povinnosti dojít na hřbitov, rozsvítit svíčku a ozdobit hrob. Měli bychom se zastavit a přemýšlet i v rodinách. Udělat si s rodinou hezký večer, kdy bychom zavzpomínali na ty, kteří už mezi námi nejsou.
