Zpátky do minulosti. Zlatý věk létání už je pryč a mnoho věcí se od té doby změnilo

Ostatní 12. listopadu 2020 | 15:25 — Klára Sanders
Před lety se bral let letadlem jako společenská událost. Na palubě se mohlo kouřit, pít, dokonce bylo možné si i zatancovat nebo navštívit kokpit a seznámit se s piloty. Jídlo bylo zadarmo a nabízela se k němu velká škála drinků. Zlatý věk létání už je pryč a mnoho věcí se od té doby změnilo.
Další 4 fotografie v galerii
Zlatý věk létání, který začal po roce 1948, už je dávno pryč a mnoho věcí se od té doby změnilo / Depositphotos

V dnešní době je letecká doprava pokládána většinou lidí za něco samozřejmého. Ale po druhé světové válce představovala ten největší luxus. Letecké společnosti měly sídla na nejlepších adresách jako například v Pařížské ulici, Na Příkopě, na Václavském náměstí či v Revoluční ulici.

Jen málo věcí ilustruje změnu poměrů u nás po roce 1948 tak výstižně, jako tento inzerát: Letadlem to stihnete. Bylo totiž jasné, že řada lidí, která v těchto poválečných letech váhala, zda zemi, jež se řítila do dalších potíží, opustit, už to při nejlepší vůli nestihne. A to ani letadlem, a mnohdy ani jiným dopravním prostředkem.

Náš národní dopravce (ČSA) s tímto sloganem však dál vytrvale zval na cesty do evropských metropolí. Inzeráty se objevovaly v Rudém právu nebo v deníku Svoboda.

Počet pasažerů rostl z desítek na stovky

Pokud se podíváme na dobu počínajícího socialismu u nás z pohledu čísel spojených s leteckou dopravou, budou se nám ve srovnání se současností zdát nicotná. V polovině 50. let se průměrný počet pasažérů na jedno letadlo u nás pohyboval kolem třicítky. Za dvacet let už to bylo ale spíše u čísla 200.

Na konci 50. let přepravily naše aerolinky přes půl milionu cestujících, o pět let později jich bylo víc než milion. V sedmdesátých letech počet ještě vzrostl, a to na milion a půl.

Čtyři roky poté, tedy v roce 1972, co začala fungovat nová Ruzyně (současné Letiště Václava Havla v pražské Ruzyni), hlásily statistiky, že tam bylo dobaven již 1 milion 700 tisíc pasažérů. Tím jsme se přiblížili letišti například ve Vídni. 

Letecká doprava byla luxus, který si nemohl dovolit každý

Nutno říci, že spojení turistiky a létání začalo posilovat u nás v 70. letech, ale zdaleka nebylo dostupné všem. Cena za letenku ve srovnání s jinými typy dopravy byla vysoká a stále představovala luxus.

To ostatně potvrzoval i přístup ČSA. Kanceláře v paláci Kotva i odbavovací centrum Vltava v paláci Merkur působily už od prvního dojmu nedosažitelně. A nejen působily. Vícečlenná rodina, která by se chtěla dostat na palubě Iljušinu k moři, by musela střádat několik dlouhých let, aby si to mohla dovolit.

Velmi prestižní povolání podléhalo úzkému výběru

Obraz toho, jak moc byl svět létání a letecké dopravy v době socialismu odlišný, dokresluje i fakt, že povolání pilota, stevardky či palubního inženýra bylo velmi úzce výběrové. Předpokladem byl u všech vhodný kádrový profil, ale také velmi přísné požadavky na vzdělání. Lidé průměrní šanci neměli, dostat se tam mohli skutečně jen ti vyvolení.

Rozdíl byl i v tom, v čem cestující vstupovali na palubu letadel. To, že by na sobě měli tričko a batoh, bylo téměř nemožné. Muži cestovali v oblecích, ženy v kostýmcích nebo jiném přiměřeném oblečení. V letadle se podával oběd, většinou v porcelánu nebo kvalitním plastu, který se jedl nerezovými příbory. Čtěte také: Za socialismu byl výběr potravin opravdu skromnější. Nedostupný uherák byl jen na oslavy

Komentáře
Reklama
Reklama

Mohlo by vás zajímat

Dívejte se pořádně pod nohy. Uvidíte ta nejkrásnější schodiště na světě

Dívejte se pořádně pod nohy. Uvidíte ta nejkrásnější...

Hoďte sychravé počasí za hlavu. Užijte si úchvatné moře i...

Je čas vyskočit z gauče a rozhlédnout se po krajině. Vyrazte...

Drsná a tragická města na naší planetě, kde vám bude...

Je čas na toulky podzimní přírodou. Pročistěte si hlavu na...

Odvážné a unikátní skvosty. Každý jiný, ale všechny...

Zavřít reklamu