Sbírat žampiony může být velmi riskantní. Snadno je zaměníte se smrtelně jedovatou houbou
Zaměnit lze prakticky jakoukoliv houbu za její jedovatou nebo přinejmenším nejedlou variantu. V některých případech však nehrozí tak silné nebezpečí jako právě u žampionů. Pozření zaměněné houby může být otázkou života a smrti.
Pokud nepatříte vyloženě mezi houbaře a žampiony často kupujete pouze v obchodě, nebo jste si nanejvýš v minulosti pořídili domácí soupravu na pěstování žampionů, dobře si před cestou do lesa přečtěte, jak správně žampion poznat a s čím jej lze zaměnit.
Muchomůrka není jediná hrozba
Základní houbařské pravidlo zní: sbírejte jen takové houby, které bezpečně znáte. A tím je myšleno každou jejich část a také houby, se kterými je lze zaměnit. V případě žampionu je největší hrozbou muchomůrka zelená, která je nejjedovatější houbou našich lesů.
Muchomůrka zelená bývá až 15 centimetrů vysoká, její klobouk je na okrajích zaklenutý. Problém je, že ne vždy je zbarven do zelena, ale často přechází od bíložluté až po hnědozelenou. Lupeny pod kloboukem muchomůrky jsou zbarveny do bíla. Bezpečně ji však poznáte podle tzv. "kalichu smrti", tedy tenké bílé pochvě připomínající vajíčko, ve které je ukotven třeň plodnice. Ten bývá bílý a lze na něm pozorovat zelené šupiny, které ovšem nejsou na první pohled patrné.
Jedovatý žampion vs jedlý
Muchomůrka zelená ovšem není jedinou houbou, se kterou si lze žampion, neboli pečárku, splést. Zaměnit jedlou pečárku ovčí, polní nebo hajní, totiž lze i za pečárku zápašnou. Jedná se rovněž o žampion, ale jedovatý. Stačí špatně určit jedinou houbu a chutné jídlo vás nasměruje přímo do nemocnice na výplach žaludku.
Pečárka zápašná
Jedná se o mírně jedovatou houbu, která u zdravých osob způsobuje především zvracení, nevolnosti a další trávicí potíže. Osoby oslabené mohou mít průběh dramatičtější, jelikož zvracení způsobuje dehydrataci a žaludeční křeče mohou být osudové pro osoby s žaludečními vředy, kterým hrozí prasknutí.
Jak vybrat ten správný žampion
Problém je, že se pečárka zápašná od běžně sbíraných žampionů zas tak neliší. Plodnice jsou rovněž matně bílé, na třeni najdete blanitý prstenec a lupeny zespoda klobouku jsou mírně růžové až tmavě hnědé. Ovšem jeden rozdíl tu je a lze díky němu houbu bezpečně poznat. Jak již vypovídá název houby, jedná se o zápach. Začněte tím, že nehtem nebo nožem rýpnete do dolní části třeně nebo na kraj kloboučku. Pokud začne houba v místě poranění rychle měnit barvu na výrazně žlutou, je tu jistá pravděpodobnost, že se jedná o pečárku zápašnou.
Žloutnou ale i jiné druhy pečárek. Proto ještě přivolejte na pomoc svůj nos a k houbě čichněte. Jedlé žampiony voní příjemně po mandlích. Pečárka zápašná smrdí jako dezinfekce v nemocnici, do které se s největší pravděpodobností po její konzumaci dostanete. Psali jsme také: Vypěstujte si houby v pohodlí domova. Na okně v květináči se jim bude dařit.
Zdroj: first-nature.com, healing-mushrooms.net.
