Kňourání není jen vynucování si pozornosti. Ve skutečnosti se jedná o mnohem hlubší problém dítěte
Pokud vás zajímá, co si myslí vaše dítě, zkuste mu příště u kňourání věnovat pozornost jiným způsobem, než ho jen okřiknout, ať mluví normálně, že ho jinak nebudete poslouchat. Poznáváte se v tom? Není divu. Většina rodičů to dělá v dobré víře, že tím dítě naučí poslouchat a dělat to, co se mu přikazuje. Ano, to je pravda. Jenže to má velké ALE.
Rozhodně nechceme říct, že by se dítě mělo naučit získat kňouráním všechno, co chce. Že bychom neměli mít žádné hranice a dát dítěti, cokoliv si zamane. Ne. Ale neustálým okřikováním a ignorováním dítě také mnoho dobrého nenaučíme. Naučíme ho držet pusu a krok. Pokud to tak chcete, dobře. Ale nechcete spíš, aby vaše dítě bylo i v dospělosti schopné projevit se a říct si, co potřebuje? Než aby bylo zvyklé, že jeho názory se ignorují? Pojďte se podívat, co za kňouráním doopravdy stojí a jak se ho zbavit, pokud i vás přivádí k šílenství.
Snažte se kňourání předejít
Nejčastěji kňourají velmi malé děti, které ještě neumí jiným způsobem komunikovat. I dospělý člověk, když si neví rady, začne zoufat. Dítě v tomto případě začne kňourat. Zkuste se podívat, co by mohlo potřebovat, zjistěte, jestli za tím nestojí nějaká hlubší nespokojenost. Zjistěte, jestli dítě nemá hlad, žízeň, jestli se mu nechce na záchod, není unavené nebo mu zkrátka nechybí vaše blízkost. Když budete nenajedené a unavené dítě tahat po nákupech, nečekejte, že to dobře dopadne.
Potřebuje pozornost
Vynucování si pozornosti. Ale jde o to, jak se k tomu postavíte. Pokud nad tím jen mávnete rukou, že si dítě vynucuje pozornost, ničím si nepomůžete. Když ale pochopíte, že si pozornost "vynucuje", protože mu jí dáváte málo, jistě s tím dokážete něco udělat. Vaše dítě vás potřebuje, a pokud většinu dne trávíte v práci a čas, který byste mohli dítěti věnovat, prosedíte u mobilu a dítě posíláte, aby si hrálo v pokojíčku, je logické, že mu chybíte. Udělá pak všechno proto, abyste s ním jakkoliv komunikovali. Věnujte mu proto víc pozornosti a uvidíte, že si ji přestane vynucovat.
Chce se mu plakat
Také se vám někdy stalo, že vás maličkost dohnala k dlouhému zajíkavému pláči? Pokud ano, bylo to zcela určitě kvůli dlouhodobě zadržovaným emocím, které určitá situace vyhnala na povrch a strhlo se to v nával emocí s potřebou vše ze sebe vyplakat. A přesně tak to mají i děti. Jen ještě neumí zadržovat emoce a vyplakat se v noci do polštáře, tak zkrátka kňourají. A chceme vlastně, aby tiše plakaly o samotě do polštáře?
Kňourání funguje
Důsledností proti kňourání. To, že máte brát na dítě ohled, neznamená, že mu máte při kňourání ustoupit a dát mu, co chce. Rodiče často udělají cokoliv, aby kňourání ukončili a dítě si na to velmi brzy zvykne. Pak už zcela záměrně kňourá, aby dosáhlo svého. Místo toho zkuste s dětmi mluvit. Ano, mluvit. Vysvětlete mu, že tuhle hračku koupit nemůžete, a uveďte pravý důvod. Ujistěte ho, že chápete, že je mu to líto, že je hračka krásná a že by si s ní určitě moc chtělo hrát. Pomozte mu v jeho emocích, obejměte ho. A třeba mu místo hračky nabídněte něco jiného, abyste mu udělali radost. Co třeba výlet k babičce nebo společné pečení bábovky? Pamatujte, dítě chce hlavně vás a vaši blízkost.
Jak tedy reagovat
Pamatujte na to, že agrese a hádky nikdy k ničemu nevedou. Dítě kňourá, protože mu něco chybí a většinou jste to vy a vaše pozornost. Křikem a agresivním chováním, které vás občas i samotné překvapí, se nikam nedostanete. Zkuste s dětmi raději víc komunikovat a ptát se jich, co potřebují. Zajistěte jejich základní potřeby a buďte jim na blízku. Dvacet minut plné pozoronsti denně je mnohem víc, než celodenní sledování dítěte s mobilem v ruce.
Příště, až budete zase v ruce držet vařečku a křičet budete tak, že vás uslyší i v širokém okolí, zkuste raději napočítat do pěti, uvědomte si, že své dítě milujete a že se jedná o jeho problém, ne váš a raději ho obejměte a zahrňte láskou. Protože to je přesně to, co ke svému dítěti cítíte, i když se ono zrovna zlobí, vzteká nebo fňuká. Dále čtěte: Děti, které mají vlastní názor a odmítají autority, nejsou neposlušné, ale nadané.
Zdroj: ahaparenting.com, verywellfamily.com.
