Když Franz Josef uviděl tetování císařovny Sisi, málem to s ním seklo

Do baru pro tetování

Alžběta Bavorská, jinak známá jako Sisi, byla impozantní a poměrně složitá žena. Nerada pobývala na dvoře v Rakousku, proto směle vyrážela na cesty. Otevřeně se hlásila ke své lásce – moři. Zúčastnila se množství plaveb, k čemuž přispíval i fakt, že na rozdíl od jiných netrpěla mořskou nemocí. Pro některé mohla působit až bláznivě. Byla totiž známá tím, že neměla daleko k různým výstřelkům, kterými mnohdy šokovala společnost. Neváhala během bouří vystoupit na palubu. O tom, že by jí mohlo hrozit nebezpečí, snad ani nepřemýšlela. Chytře si pojistila, aby ji nesmetla žádná vlna - nechala se přivázat ke stěžni. Vskutku odvážná žena.

Aby vyjádřila svou lásku k moři, rozhodla se nechat si vytetovat tematický obrázek – kotvu na levé rameno. Psal se rok 1888 a císařovna vyrazila na svůj oblíbený řecký ostrov, Korfu. Údajně si to namířila rovnou do místní taverny, v níž si nechala vytetovat právě modrou kotvu.

Zajímavé je, že jí tehdy bylo už padesát let, tudíž se nejednalo o žádnou mladickou nerozvážnost. I když ona nerozvážnost je možná ve spojení s císařovnou na místě, ať se nacházela v jakémkoliv věku. Co jí nelze upřít, je snaha užívat si život se vším všudy. Protože ten její byl rozhodně barvitý.

Manžel to nemohl vstřebat

Vlastně svým činnem nebyla ani nijak výjimečná. Ve viktoriánské době tetování nabývalo na oblíbenosti a nechával si ho udělat kdekdo. To si však nemyslel její manžel, František Josef. Když o své nové „ozdobě“ napsala domů, upjatý císař byl více než zděšen. Podle různých povídaček se z toho hodně dlouho vzpamatovával. Přesto když spatřil onu „šílenost“ na vlastní oči, byla jeho slova dosti mírná: „Je to originální a rozhodně ne tak hrozné,“ údajně řekl. Rozhodně mu nelze upřít jistý manželský takt. Nicméně během let byl svědkem mnoha Sisiných výstřelků, už se k nim naučil přistupovat s určitým nadhledem. Císařovna si totiž již od mládí dělala, co chtěla a nehleděla na upjatou společnost.

Kdyby mohla, zemřela by na Korfu

Touha po volnosti. Tak by se jednoduše dala charakterizovat duše císařovny. Jejím snem bylo žít u moře, dokonce si nechala vystavět vilu právě na Korfu. Jednou se své dceři svěřila s přáním, aby zde spočinula. „A až bude čas, abych zemřela, zanech mě na břehu oceánu." Tohle přání se jí bohužel nesplnilo. Její tělo bylo uloženo v Císařské kryptě.

Její dcera Marie Valerie si zapsala do deníku: „Je to úžasné místo, a pokud někdo mou matku zná, tak ví, že kolem sebe potřebuje krásu, nádherné podnebí a ticho pro klid své duše i těla. Z terasy mi máma ukázala pohled na moře přes dva vysoké cypřiše. To je to místo, kde chce být pohřbena."

V muzeu Madame Tussauds lze spatřit její figurínu i s příslušným tetováním.

Autorský článek, další zdroje: historyofroyalwomen.com, bulvarnihistorie.cz