Ozvěny minulosti: šest videoher, které rozsvítily 90. léta

A nostalgické vzpomínání se v posledních letech dostalo i na videohry. Za posledních dvacet let se odvětví hodně posunulo a hry, které nás bavily jako děti, získaly určité kouzlo. Objevují se mlhavé vzpomínky na něco, co vypadá jako z naprosto jiného světa.
 
Pravda je taková, že tyhle hry byly víc než vzpomínkami: byly to předchůdci dnešních epických videoher a v některých případech nás pomohly lidsky formovat.
 
Pojďme si tedy představit ty největší klasiky z herní éry 90. let.

Metal Gear Solid

V roce 1998 jsem byl třináctiletý kluk, co „mydlil“ bojové hry a měl prst neustále na spoušti.
 
Jenže to se s příchodem Metal Gear Solid změnilo. Najednou se objevilo elegantní, stylové mistrovské dílo, které vyžadovalo od hráčů, aby kromě prstů zapojili taky mozek. Když se člověk choval jako příslovečný „slon v porcelánu“, moc daleko se ve hře nedostal. Klíčem byla nenápadnost.
 
Hlavní protagonista, tajný agent Solid Snake, je povolán do akce kvůli mimořádné situaci v jaderné elektrárně na Aljašce. Plazí se větracími šachtami, krčí se za bednami a potichu likviduje nepřátele. Bez toho by ve špičkově zabezpečeném zařízení daleko nedokráčel.
 
Základním kamenem úspěchu MGS bylo to, že jste měli pocit, jako byste hráli hlavní roli v nějakém filmu. Děti i dospělí po celém světe si mohli splnit svůj sen stát se špičkovým tajným agentem a svižné mise chytly, a už nepustily. Tato hra zanechala v herním světě nesmazatelnou stopu!

Super Mario 64

Válka Nintenda a Segy je příběh, který provázel celou dekádu, ale pro mnohé vybledl ve světle hry, titána, který smazává veškeré hranice.
 
Lidé se báli, že oblíbený instalatér bude s novým formátem N64 bojovat, ale namísto toho mu velmi svědčil. Nintendu se nějakým způsobem podařilo zkombinovat průlomovou grafiku (v roce 96 to bylo 3D) s ovládáním, které každému dokonale sedlo.  Hra se tedy stala skutečným průkopníkem.
 
A i hloubka světa Maria byla pozoruhodná. Mohli jste prozkoumat rozlehlý hrad princezny Peach, překonat závratné kopcovité bojiště Bob-Omba anebo se naučit pravidla rulety v Luigiho kasinu. Možnosti byly takřka nekonečné.
 
Pravdou je, že herní průmysl čerpá z této hry inspiraci i čtvrt století po jejím vydání, a hovořit se o ní bude i za 25 let.

Quake II

Quake stavěl na úspěchu svého předchůdce Doom, nabídl rockový a metalový hudební doprovod a hladký přechod z počítačů na konzole. Režim hry více hráčů v tomto případě navíc otevřel brány nového zábavního světa a Quake se stal jednou z prvních konzolových her, která v tom byla fakt dobrá.
 
Příběh není příliš originální. Jednoduše se vžijete do role vesmírného mariňáka, mise se pokazí a vy uvíznete na planetě Stroggos. A čím že kosíte nepřátele? Trapným blasterem, který sotva dokáže sestřelit balón, natož pak groteskní vetřelce. Na planetě Stroggos pátráte po klíčích a zbraňových vylepšeních, protože jedině to je recept na to, jak těm bestiím nepodlehnout.
 
Na Quakovi je nejlepší ta spousta bezduché zábavy! Herní frfňové si můžou říkat, co chtějí, ale existuje jen málo věcí, které by člověka uspokojily víc než vyhazování věcí do vzduchu, a tahle hra v tom exceluje. Ve hře více hráčů se objevil průlomový režim Gravity Slider, kdy jste mohli kolem poletovat jako šílení a sypat to do sebe, a slavný režim Versus, kde vyhrává ten, kdo přežije jako poslední.

Command & Conquer Red Alert

C&C je hra, která vždycky spolehlivě vyvolá nostalgickou atmosféru „uplakaných“ deštivých dnů strávených v pokoji trpělivou výstavbou vojenských základen a výcvikem vojsk.
 
Westwood Studios ztvárnilo alternativní historii, kde se nacisté nedostali k moci (Einstein cestoval v čase, aby zabil Hitlera – ne, vážně) a namísto toho se globální hrozbou stali Sověti. Vzniklo zkrátka mistrovské dílo, které udávalo směr real-timových strategií.
 
Můžete si vybrat, jestli chcete hrát za Spojence nebo za Sověty. Sověti jsou díky impozantnějšímu arzenálu zábavnější, ale hře za Spojence zase dodává šťávu důraz na nenápadnost. Jednotky i budovy pak ohromují nepřebernou škálou možností.
 
Akční sekvence podtrhují hrané (často komické) scény herních postav, které příběhové linii vůbec neškodí, ba naopak! 
 
A samozřejmě nesmíme opomenout režim hry více hráčů. Soupeřit s přáteli o to, kdo postaví nejlepší základnu, aby se vzápětí pokusil svého protivníka zničit, byl skvělý způsob, jak zabít dvě hodiny času, když jste zrovna měli dělat věci do školy.

Streets of Rage

Král mlátiček; jestli jste fanoušky neférového boje, pak je tahle hra pro vás jako dělaná. Když hra SoR2 vtrhla na začátku 90. let do světa Segy, ukázalo se, že prodávat může i starý dobrý pouliční boj.
 
Hlavní protagonisté Axel a Blaze ze SoR si berou na pomoc dva kumpány a mají v plánu zachránit přítele, kterého unesl magnát Mr. X. Jediný problém je v tom, že město je prolezlé zlem a už jen samotná procházka po něm může skončit tím, že vás někdo bezdůvodně přetáhne páčidlem. 
 
Každá z postav má svůj vlastní styl a způsob doražení, což byla v pokračování novinka. Sáhnout ale můžete i po silnější bojové technice, nicméně přijdete o část energie.
 
Zásadní součástí hry je režim kooperace dvou hráčů, kdy si můžete zahrát s přáteli anebo se dle libosti fackovat mezi sebou.  Jeden háček by se ale přece jen našel. Když hru dohrajete, možná budete mít strach chodit v noci po ulici sami...