Sifonové lahve slaví velký návrat. Víme, v čem se dnešní sodovkovače nejvíce liší
Někomu bublinky nedělají dobře, řada lidí si však na perlivých nápojích nejvíc pochutná. Oxid uhličitý, na jehož principu sifony fungují, v každém případě není jedovatý. Pitný režim zejména v letním období netřeba podceňovat a právě chutný nápoj může spotřebu nápojů podnítit. Výrobník sody udělá z jakékoliv kohoutkové vody sodovku během chvilky. A na rozdíl od balených vod šetří životní prostředí. Manipulaci s ní zvládne skutečně kdokoliv.
Dáte přednost retru nebo modernímu designu?
Stejně jako v případě ostatních menších domácích spotřebičů můžete však také u domácích výrobníků sody spatřit jisté rozdíly. Ze všeho nejdřív vás upoutá vzhled lahve. Může mít modernější design nebo připomínat 80. léta minulého století. Záleží čiště na vás, čemu dáte přednost. Sodovkovače se vyrábí obyčejně z plastu nebo skla. Vlastnosti obou materiálů jsou všeobecně známé.
Plast je odolný a lépe se s ním manipuluje, se sklem je naopak potřeba zacházet opatrněji, ale vzhled nemění ani po letech. Se sklem nikdy nešlápnete vedle. Je hygienické, nepřijímá pachy a dá se recyklovat, psali jsme zde. Pro domácí použití narazíte nejčastěji na sodovkovače o objemu 0,5 litru až 1 litr. Jestli zvolíte láhev zasouvací do přístroje, šroubovací nebo samostatnou, nehraje roli.
Rozdíl je v tom, jak dlouho perlivý nápoj vydrží
Rozdíly však nacházejí odborníci ve výkonnosti bombiček, v nichž je uložen oxid uhličitý, jenž způsobuje nasycenost vody. Perlivost sodovky je totiž jiná ihned po výrobě a například za 12 hodin. Přednost můžete dát bombičkám jednorázovým, nebo vyměnitelným. Jednorázové znáte z dřívějších dob. Mají menší objem, využívají se u tradičních sifonových lahví, ale je třeba je dokupovat. Modernější přístroje fungují nejčastěji na bázi výměnu plynu do bombiček. Jejich výhodou je schopnost pojmout více plynu. Dokážou tak vyrobit mnohem více perlivého nápoje než retro varianta.
Pořídit se dá už do tisícovky
Výrobníky sody dnes nabízejí i další funkce, jako jsou intenzita nasycení, přetlakový ventil, jenž upustí nadbytečný oxid uhličitý, nebo automatický odvod vody. Lze v nich přímo vyrábět i sirupy nejrůznějších příchutí. Sifony se liší také svou hlučností nebo údržbou. Ostatně rozdíly jsou potom i v cenách. Základní modely pořídíte už do jednoho tisíce korun, další kategorie co do vzhledu a funkcí najdete do dvou a potom čtyř tisíc korun. Nad tuto částku už se řadí výrobky do provozů, které dokážou vyrobit velké množství sody.
Nutno dodat, že sodobar, jak je také nazývaná často sifonová láhev, může být dalším „zavazadlem“ v kuchyni. Můžete jej však vnímat pouze jako sezonní záležitost. V období teplého počasí, kdy si spíš pochutnáme na bublinkách, zůstane na lince, mimo sezonu může zůstat schovaná ve spíži.
Náš tip:
Sifonové láhve slouží také odpradávna k výrobě domácí šlehačky. Když ji uděláte s pomocí plynu N2O, nerozteče se tak rychle a v lednici vydrží čerstvá mnohem déle než našlehaná obyčejnými metličkami. Na trhu jsou k dispozici speciální šlehačkové násady i jednorázové bombičky.
