Závažná oční choroba ohrožuje tisíce Čechů. Kvůli špatnému zákonu se ale řada z nich nedostane k léčbě
V Česku postihne vlhká forma věkem podmíněné makulární degenerace asi 1 500 pacientů ročně, které ohrožuje slepotou. Suchá forma onemocnění je sice častější, ale její průběh je pomalejší a je méně nebezpečná než vlhká forma.
„Věkem podmíněná makulární degenerace je onemocnění centra sítnice potřebného pro dobré vidění. Onemocnění souvisí s věkem a civilizačními faktory. Rozlišuje se častější a méně nebezpečná suchá forma, kdy není přítomen otok a krvácení na sítnici a slábnutí zraku postupuje pozvolna. Ta se ale může změnit ve vysoce nebezpečnou vlhkou formu, kdy v sítnici vznikne otok a krvácení. Pak zrak slábne velice rychle a pacient je ohrožen praktickou slepotou,“ popsal oční lékař Pavel Stodůlka.
Vlhká forma
Praktická slepota znamená, že člověk sice ještě vidí světlo a velké objekty, ale nepoznává drobnější předměty, nemůže číst a vykonávat běžné činnosti. Tento stav člověka výrazně handicapuje a závažné zrakové obtíže způsobené pokročilou vlhkou makulární degenerací se už nedají vyléčit.
„Zpočátku se může deformovat obraz, následně se zhoršuje ostrost vidění a začínají problémy s rozpoznáváním předmětů a detailů. Často si problémů všimnou lidé nejdříve při čtení, kdy mohou vypadávat písmenka nebo části slov. Postupně vidění zeslábne natolik, že čtení už možné není vůbec a potíže činí i rozpoznávání obličejů. V případě vlhké formy může člověk pozorovat také tmavé skvrny v centru zorného pole. Toto onemocnění většinou nevede k úplné slepotě a lidem zůstává obvodové vidění a určitá soběstačnost,“ upřesnil oční lékař Jaroslav Polišenský.
Suchá forma
Průběh suché formy se dá zpomalit podpůrnými preparáty ve formě kapslí s obsahem luteinu, zeaxanthinu a antioxidantů. Pokud makulární degenerace přejde do vlhké formy, je na místě léčba nitroočními injekcemi, které mohou odvrátit těžké postižení zraku.
Zakázaný lék
Ve světě i v Evropě se pro léčbu vlhké makulární degenerace používá lék s účinnou látkou bevacizumab, který však není pro tuto nemoc výrobcem oficiálně určen. Přesto je účinný, bezpečný a navíc levný. Česko si ale tento lék pro léčbu očí samo zakázalo nesmyslným zákonem a musí se zde používat mnohonásobně dražší léky, což vyhovuje farmaceutickým firmám. Ošetření se však nedostane všem pacientům, kteří by jej potřebovali.
„Lék zakázaný pro léčbu očí je v Evropě registrován od roku 2005, je určen k léčbě rakoviny tlustého střeva, lékaři ho používají právě i k léčbě makulární degenerace, což není v ČR legální. Rozdíly v bezpečnosti a účinnosti již dlouho používaných léků jsou minimální, ale cena se liší mnohonásobně. Nejlevnějším je právě zakázaný lék. Všechny tyto léky jsou bílkovinné povahy na bázi protilátek zastavujících chorobné procesy v oku,“ řekl Pavel Stodůlka.
Farmaceutická lobby
Zdravotní pojišťovny vydávají za biologickou léčbu očí stovky milionů korun ročně. „Cenový rozdíl mezi léky je obrovský. Ročně se v Česku na tyto léky vydají zbytečně stovky milionů korun. Pokud by se více používal levnější lék, veřejné zdravotnictví by ušetřilo významnou částku a zdravotní péče by se stala dostupnější pro víc pacientů. Farmaceutické firmy by ale přišly o tučný profit,“ vysvětlil Pavel Stodůlka, proč výrobce zakázaného léku, který je vlastnicky propojen s výrobcem výrazně dražšího medikamentu, nechce lék zaregistrovat i k léčbě makulární degenerace.
K léčbě se dostane jen zlomek lidí
Kvůli vysoké ceně a přísným kritériím se k léčbě dostane jen zlomek nemocných. Léčbu navíc nabízí jen vybraná centra v Česku. „Pacienti se zhoršujícím se viděním musejí dojíždět do vybraných center často daleko a jejich oční lékaři v městských a okresních nemocnicích nebo dalších klinikách už je léčit nemohou, jak tomu bývalo dřív. Vybraných center je málo, obsloužit pacienty nestíhají a ti pak často čekají dlouho na termín návštěvy a mezitím nemoc sítnice postupuje dál a mnohdy nevratně poškodí vidění. Těmto lidem už pak žádné, ani ty drahé léky nepomohou a vidění jim nevrátí,“ upozornil Pavel Stodůlka.
Podle Pavla Stodůlky je situace kolem zakázaného léku v Česku jedna z nejhorších v Evropě. „Ve většině vyspělých zemí se tento lék pro léčbu sítnice používá, protože je prokázáno, že je stejně účinný i bezpečný jako mnohem dražší léky. Byl dokonce jedním z prvních léků pro léčbu makulární degenerace,“ doplnil oční chirurg.
Odborníci volají po změně zákona
Jediným řešením je změna zákona. „Už na podzim roku 2017 rozhodl Evropský soudní dvůr, že takzvaná off label léčba, tedy léčba nemocí neuvedených výrobcem v příbalové informaci o léku, je možná a že ji lze i proplácet ze zdravotního pojištění. Ke změně situace v Česku je tedy potřebné, aby i čeští zákonodárci rozhodli, že off label léky lze legálně používat. A také by měly být propláceny ze zdravotního pojištění. Tím by bylo po problému - lékaři by mohli opět legálně používat bezpečný, účinný a mnohem levnější lék. Ušetřily by se tak stovky milionů korun ročně, a protože tento lék by se mohl používat na očním oddělení každé městské nebo okresní nemocnice, stala by se léčba sítnice opět dostupnou pro všechny pacienty s makulární degenerací v Česku,“ podotkl Pavel Stodůlka.
Padly už obří pokuty
A jak je to s použitím u nás zakázaného léku v očním lékařství v jiných evropských zemích? „V mnoha zemích je legální a hrazené pojišťovnou, což bylo potvrzeno i judikátem evropského soudního dvora. V Itálii a Francii kvůli ostrakizaci daného léku a zvýhodnění dražšího byly uděleny vysoké pokuty. Italský antimonopolní úřad v roce 2014 uložil společnosti Roche a její dceřiné společnosti Roche Italia obrovskou pokutu devadesát milionů eur. Společnosti Novartis a její dceřiné společnosti Novartis Italia vyměřil pokutu 92 milionů eur s odůvodněním, že obě firmy uzavřely kartelovou dohodu ohledně levného a drahého přípravku, a to s cílem účelově odlišit jejich léčivé účinky a zdůraznit rizika levnějšího preparátu v oftalmologii,“ konstatoval Pavel Stodůlka.
Dodal, že tyto společnosti loni v září pokutoval i francouzský úřad pro hospodářskou soutěž. Dostaly nejvyšší pokutu v historii - přes 440 milionů eur, 385 milionů má zaplatit Novartis, téměř šedesát milionů eur pak Roche. „V Česku však stále zákonodárci a kontrolní orgány mlčí a tím podporují plýtvání penězi na zdravotnictví a neoprávněné zájmy farmaceutických firem na úkor pacientů,“ uzavřel Pavel Stodůlka. Jakými návyky si lidé často ničí zrak, jsme psali zde.
